Hlavní menu:

Podmenu:



Bookmark and Share

Manželská čistota

Katechismus katolické církve (čl. 2349)

Ženaté či provdané osoby jsou povolány žít manželskou čistotu; jiné zachovávají čistotu ve zdrženlivosti.

„Existují tři způsoby ctnosti čistoty: manželský, vdovský a panenský. Nevychvalujeme žádný z nich na úkor druhých. Právě v tom je církevní kázeň bohatá.“*


* Sv. Ambrož, De viduis, 23: PL 153, 225A.


Manželská čistota a antikoncepce:

... mezi Božími zákony, týkajícími se na jedné straně předávání života a na druhé straně pěstování pravé manželské lásky, nemůže být skutečný rozpor. [...]

Když tedy běží o to, jak uvést v soulad manželskou lásku s odpovědným sdělováním života, nezávisí mravní povaha jednání jen na upřímném úmyslu a zhodnocení pohnutek, ale musí se určovat objektivními měřítky, vzatými z přirozenosti lidské osoby a jejích činů; tato měřítka uchovávají celý smysl vzájemného darování i lidského plození v ovzduší pravé lásky. To ovšem nelze uskutečnit, nepěstuje-li se poctivě ctnost manželské čistoty (Gaudium et spes, 51; zdůraznění přidáno).


K tématu:

Ch. West (2010): Dobrá zpráva o sexu a manželství, str. 109-133.


 

Nejlepší dědictví, které můžeme dát svým dětem, je ukázat jim milující, láskyplné a čisté manželství.

Randy Alcorn, Princip čistoty


Manželská sexuální čistota**

Učení církve o antikoncepčním pohlavním styku a sterilizaci [jako skutcích odporujících manželské čistotě] se netýká pouze používání antikoncepčních prostředků, ale také každého jednání, které má za cíl zabránit tomu, aby dokonaný genitální akt mezi manžely byl potenciálně plodný. Proto jsou vzájemná masturbace, orální a anální sex a podobné úkony, při nichž dochází k orgasmům mimo přirozený pohlavní styk, hluboce špatné. […]

Z učení církve, že přirozený pohlavní styk otevřený početí je jedinou oprávněnou formou sexuálního vyjádření, a to i mezi manžely, však neplyne, že je manželům v rámci sexuální předehry zakázána jiná vzájemná genitální stimulace než pohlavní styk. […]

[S]voboda sexuálního vyjádření při vzájemném souhlasu je velká; zde platí, že pokud manželům nechybí uměřenost až do té míry, že by se stávali otroky smyslnosti, nic není nečisté, za předpokladu, že jejich dokonané sexuální akty – tj. takové, které jsou spojeny s ejakulací u muže – jsou pravými a skutečnými manželskými akty. [...]

Sebeovládání ve službě lásce

Manželé mají usilovat o uměřenost a sebeovládání nezbytné k tomu, aby se jejich milování místo autentického dobra lidské lásky, vyjádřené sexuálně ve sdílené radosti, nestalo honbou za plytkým a zdánlivým dobrem izolované sexuální rozkoše. Pro vyhnutí se přehnanému usilování o sexuální potěšení, za předpokladu, že obě dobra manželství (život-dávající a osoby-sjednocující) jsou respektována, neexistují žádná jednoduchá pravidla. Nicméně existují určité známky neuměřenosti a obecná vodítka pro manželskou čistotu, kterých se manželé nebo zpovědníci mohou držet: přehnané zaujetí sexuální rozkoší, podléhání touze v situacích, kdy by bylo rozumné se sexu zdržet, a vyvíjení nátlaku navzdory silnému odporu jednoho z manželů. Můžeme jen stěží hovořit o tom, že člověk získal dostatečné sebeovládání, jestliže není schopen pokojně akceptovat několik týdnů nebo měsíců abstinence v případě, že je to opravdu nutné.

Neoprávněné odmítání pohlavního styku

Manželé se také musí vyhnout nebezpečí necitlivosti a nespravedlivého odmítání pohlavního styku. Také v tomto případě se mohou dopouštět hříchu proti uměřenosti a mohou se tak stavět proti rozumným očekáváním druhého manžela. Manželský pohlavní styk má být aktivitou, s níž oba ochotně souhlasí, za určitých okolností je však člověk povinen vyhovět oprávněným touhám svého manžela nebo manželky. Nerozumné odmítání pohlavního styku může narušit osoby-sjednocující cíl manželství, a takové odmítnutí je často v rozporu s požadavky manželské spravedlnosti a čistoty.


** Lawler, R., Boyle, J., & May, W. E. (1998): Catholic sexual ethics. A summary, explanation and defense. [Katolická sexuální etika. Souhrn, vysvětlení a obhajoba.] Huntington: Our Sunday Visitor, str. 164-165. Překlad: K.  Skočovský; mezititulky red.


Muž křivdí ženě, když ji nechává neuspokojenou***

Neoprávněné odmítání pohlavního styku (snad obvyklejší ze strany žen) má ještě jinou, mužskou stránku. Muž často dosahuje vyvrcholení snadněji a rychleji než žena. Ctnostný a milující manžel se bude snažit, aby nenechal svoji ženu neuspokojenou, frustrovanou. Pokud tedy pohlavní styk trval příliš krátce na to, aby při něm žena dosáhla orgasmu, je projevem opravdové lásky a "něžného gentlemanství", přivést ženu k vyvrcholení během sexuální předehry nebo dohry, a to jakýmkoli způsobem, který oběma manželům přináší radost.

Pokud se tak děje v rámci "úplného", dokonaného pohlavního styku, nejedná se o nic morálně špatného - spíše naopak. Něco jiného by však bylo vyhledávat úmyslně sexuální uspokojení mimo pohlavní styk, jako jeho "náhražku".


*** Srov. Knotz, K. (2010): Sex, ako ho nepoznáte. Pezinok: Familiaris, str. 50.


Články k tématu:


Další články:

Velmi fundovaný přehled manželské sexuální etiky - manželské čistoty.

Užitečný rozbor jednoho z cílů manželství se zaměřením na manželskou čistotu.


Knihy:

  • Knotz, K. (2010): Sex, ako ho nepoznáte. Pezinok: Familiaris.

  • O’Reilly, A. M. (2010): Conjugal chastity in pope Wojtyla. New York: Peter Lang.

 

 


 

Viz též: Přirozené plánování rodičovství



© Design: Paulínky 2011 | Redakční systém: Webdesignum 2011