Hlavní menu:

Podmenu:



Bookmark and Share

Neplodnost a asistovaná reprodukce

Katechismus katolické církve:

Utrpení manželské dvojice, která zjistí, že je neplodná, je velké. „Co mi chceš dát? – prosí Abraham Boha – Jsem stále bezdětný“(Gn 15,2). „Dej mi syny! Nedáš-li, umřu!“ křičí Ráchel na manžela Jákoba (Gn 30,1) (čl. 2374).


Donum vitae (čl. II, B, 4):

Počaté dítě ... má být plodem lásky svých rodičů. Nesmí být chtěno ani chápáno jako výsledek zásahu lékařských a biologických postupů; to by znamenalo snížit jej na prostý předmět vědecké technologie. Nikdo nesmí podřizovat příchod dítěte na svět podmínkám technické účinnosti, která se hodnotí podle měřítek kontroly a ovládání.


K tématu:

Ch. West (2010): Dobrá zpráva o sexu a manželství, str. 173-191.


Co katolická církev učí o léčbě neplodnosti?

Katolická církev podporuje výzkum moderních metod diagnostiky a léčby neplodnosti za předpokladu, že tyto postupy:

(a.) respektují lidskou osobu a práva rodičů i počatých dětí;

(b.) jsou ve shodě s Božími záměry a s jeho vůlí.1

Je nutné vždy respektovat následující práva:

1. Výhradní právo manželů stát se otcem a matkou jeden prostřednictvím druhého.2

Tomuto právu odporuje darování vajíčka nebo spermií třetí osobou a tzv. "náhradní mateřství", kdy dítě za úplatu donosí a porodí jiná žena.

2. Právo dítěte "být plodem specifického úkonu manželské lásky svých rodičů",3 tedy být počato při jejich vzájemném úplném sebedarování jako tělesného výrazu jejich manželského pouta.

Tím se zdůrazňuje vztah mezi manželstvím a početím dítěte a výjimečnost a nenahraditelnost "manželského sexuálního aktu". Jako je manželství jediným správným "prostředím" pro narození a výchovu dětí, je manželský sexuální akt jediným morálně správným "prostředím" pro jejich početí. Dítě je tak počato "manželským způsobem", při aktu, který je vyhrazený pouze a jen manželům a je jedinečným výrazem "manželské lásky".

Dítě počaté v laboratoři není bezprostředně "plodem", důsledkem gesta manželské lásky. Je "produktem" určitého "technologického postupu". Tím se také manželský sexuální akt stává jen jedním ze způsobů, jak počít dítě. Rodiče jsou při početí dítěte nahraditelní a jsou nahrazeni třetí osobou. Skutečnost, že jsou manželé, při oplodnění v laboratoři nehraje podstatnou roli. Nejsou to oni, kdo počali dítě. Svoje manželské "privilegium" předali někomu jinému.

Dítě v tomto případě nepřijímají jako "dar", který jim Bůh může dát, když jsou mu při manželském intimním objetí otevření. Dítě si "objednali", "nechali vyrobit". Tento postoj činí z dítěte v určitém smyslu "zboží", což odporuje jeho důstojnosti a také opravdové rodičovské lásce. Milující rodič si "nepořídí" dítě způsobem, který dítě jako osobu nekonečné hodnoty ponižuje.

3. Právo dítěte "být respektováno jako lidská osoba již od okamžiku svého početí".4

To znamená mimo jiné nebýt vystaveno manipulaci mimo tělo matky, v prostředí, které může ohrozit jeho život nebo další vývoj (i po narození), a nebýt posuzováno z hlediska "kvality" pomocí těch metod preimplantační a prenatální diagnostiky, které nemají za cíl jeho prospěch a případnou léčbu, ale jeho případnou "eliminaci".

Co se týče Božího záměru a jeho vůle, církev učí, že "mezi oběma významy, jež jsou obsaženy v manželském styku: významem sjednocujícím a významem plodivým" existuje nerozlučné spojení, "které ustanovil Bůh a které člověk z vlastního popudu nesmí rozbít".5

Jako je nemorální počít dítě mimo manželství, je nesprávné je počít mimo manželský sexuální akt. Takový způsob početí je v jistém smyslu "ne-manželský".

Mravní kritérium: napomáhat manželskému pohlavnímu styku dosáhnout jeho přirozeného cíle6

Z praktického hlediska to znamená, že církev považuje za morálně nepřijatelné a odporující důstojnosti člověka jako osoby a manželské lásce ty postupy "asistované reprodukce", které nahrazují pohlavní styk manželů, tj. všechny formy umělého oplodnění "in-vitro" ("ve zkumavce", mimo tělo ženy) a inseminace (a to i spermatem manžela). Tyto metody jsou špatné i v případě, že při nich nedochází k usmrcení embryí.

Církev naopak podporuje všechny formy (hormonální, chirurgické a jiné) léčby neplodnosti, které napomáhají manželskému pohlavnímu styku, aby dosáhl svého přirozeného cíle: početí dítěte v těle ženy.


1 Srov. Donum vitae, Úvod, 2.   2 Srov. tamtéž, II, A, 1.   3 Tamtéž, II, B, 8.   4 Tamtéž.   5 Humanae vitae, 12.   6 Donum vitae, II, B, 7.


Dokumenty církve:

Postoj katolické církve k jednotlivým metodám asistované reprodukce obsahují tyto dokumenty:

  • Kongregace pro nauku víry (2007): Donum vitae. Brno: Hippokrates.

Nový kvalitní překlad tohoto dokumentu vydaného roku 1987.

  • Kongregace pro nauku víry (2009): Dignitas personae. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství.

Dokument z roku 2008 o aktuálních bioetických otázkách. (Pracovní překlad najdete zde.)


Další informace:

  • Lázničková, L. a CENAP (2003): Přirozené plánování rodičovství. Neplodnost. Brno: CENAP.

Jestliže se manželům nedaří otěhotnět, prvním důležitým krokem pro ně je naučit se přirozené plánování rodičovství, které může sloužit jak k určení nejvhodnějšího období pro početí dítěte, tak jako diagnostický nástroj.

  • Hilgers, T. W. (2010): The NaPro Technology Revolution: Unleashing the Power in a Woman's Cycle. New York: Beaufort Books.

Dr. Hilgers se věnuje výzkumu a praxi léčby poruch plodnosti několik desetiletí. Vyvinul přístup, který využívá aktuální poznatky medicíny a začleňuje do diagnostiky poruch plodnosti PPR. Všechny jeho postupy u diagnostiky a léčby jsou v souladu s učením katolické církve.

  • Hnutí Pro život ČR (rok neudán): Touha po dítěti. Praha: Hnutí Pro život ČR.

Informační brožura o příčinách neplodnosti a postupech asistované reprodukce, včetně jejich etického hodnocení. Je dostupná i na internetu.

  • Saakeová, J. (2013): Naděje pro Chanu. Jak hledat Boží vůli, když dítě nepřichází. Praha: Samuel.

Poskytuje velmi cenné rady, jak prakticky pomáhat párům, které nemohou mít děti. Umožňuje lépe pochopit, co oba partneři prožívají a s jakými výzvami se často potýkají.

  • Shannonová, M. M. (2014): Plodnosť, cykly, výživa. Bratislava: LPP.

Jak uvádí podtititul, kniha obsahuje "svépomocné strategie na úpravu menstruačních cyklů a zlepšení plodnosti přirozeným způsobem".

  • Ruhi-López, A., Santamaría, C. (2012): The infertility companion for Catholics. Spiritual and practical support for couples. Notre Dame, Ind.: Ave Maria Press.

Jedinečná kniha která velmi srozumitelně vysvětluje učení církve o léčbě neplodnosti a obsahuje velmi mnoho praktických rad (z oblasti medicíny, psychologie, duchovního doprovázení a rozlišování Boží vůle)  pro manžele, kteří touží po dítěti.

  • Dimech-Juchniewicz, J. (2012): Facing infertility. A Catholic approach. Boston: Pauline.

Další z publikací určená katolickým párům.

  • Řežábek, K. (2014): Asistovaná reprodukce. Praha: Maxdorf.

 

Odborná aktuální publikace o metodách asistované reprodukce.

  • Řežábek, K. (2008): Léčba neplodnosti. Praha: Grada.

 

Rádce pro neplodné páry.



Články k tématu:

Pokyny Americké biskupské konference, které uvádějí přehled metod diagnostiky a léčby neplodnosti morálně přijatelných i pro věřící páry.


Další články:

Rozhovor s prof. Marií Meaney o psychologických a duchovních aspektech neplodnosti.

Psychologické a etické poradentví neplodným párům.

Biblické narážky (angl. spíše allusions, references) na předávání lidského života.

Přehled etických aspektů asistované reprodukce určený pro širokou veřejnost.

Článek, který přináší jeden z důležitých etických argumentů proti asistované reprodukci.


 

Viz též: Přirozené plánování rodičovství

 


© Design: Paulínky 2011 | Redakční systém: Webdesignum 2011