Hlavní menu:

Podmenu:

Bookmark and Share

Spiritualita manželství a rodiny

Katechismus katolické církve:

Láska manželů ze své přirozenosti vyžaduje jednotu a nerozlučitelnost jejich společenství, jež zahrnuje celý jejich život: „Už tedy nejsou dva, ale jeden“ (Mt 19,6).1 „Jsou povoláni stále zvětšovat svou jednotu věrností, s jakou denně plní svůj manželský slib vzájemného úplného sebeodevzdání.“2 Toto lidské společenství je utvrzováno, očišťováno a vedeno k dokonalosti skrze společenství s Ježíšem Kristem dané ve svátosti manželství. Prohlubuje se životem společné víry a společně přijímanou eucharistií (čl. 1644).

„Křesťanští manželé … mají v Božím lidu vlastní dar (milost), který odpovídá jejich způsobu života a stavu.“3 Tato milost vlastní svátosti manželství je určena k zdokonalování manželské lásky, k posilování její nerozlučitelné jednoty. Touto milostí „si manželé pomáhají ke svatosti manželským životem i přiváděním dětí na svět a jejich výchovou“4 (čl. 1641).

1 Srov. Gn 2,24.   2 Jan Pavel II., Apoštolská exhortace Familiaris consortio, 13.   3 Druhý vatikánský koncil, LG 11.   4 Tamtéž; srov. tamtéž, 41.

Manželství - povolání ke svatosti

"Kráčet ke svatosti spolu, jako pár, je možné, krásné, mimořádně plodné a má zásadní význam pro dobro rodiny, církve i společnosti."

Jan Pavel II., 21. října 2001


Manželská věrnost je svědectvím o věrnosti Boha

V naší době, kdy bohužel dochází k nárůstu rozluk a rozvodů, se věrnost manželů stala výmluvným svědectvím lásky Kristovy, jež umožňuje žít manželství jako to, čím je, tedy jako sjednocení muže a ženy, kteří se s milostí Kristovou mají rádi a pomáhají si po celý život v radosti i bolesti, ve zdraví i nemoci. Prvotní výchova k víře spočívá právě ve svědectví věrnosti manželské smlouvě. Z této věrnosti děti beze slov chápou, že Bůh je věrná, trpělivá, uctivá a velkorysá láska. Víra v Boha, který je Láska, se předává zejména tímto svědectvím věrnosti manželské lásce, která se přirozeně projevuje láskou k dětem, jež jsou plodem tohoto sjednocení. Tato věrnost však není možná bez milosti Boží, bez podpory víry a Ducha svatého. Proto se Panna Maria bez ustání přimlouvá u svého Syna, aby stejně jako při svatbě v Káni neustále obnovoval manžele darem „dobrého vína“, tedy svou milostí, která jim umožňuje žít jako „jedno tělo“ v různém věku a různých životních situacích.

Benedikt XVI., Promluva na generální audienci 8. 6. 2011

 

Manželská spiritualita: vědomá účast na snubním tajemství Krista a církve

"V každém autentickém pozemském manželství, byť si toho manželé nejsou vědomi, se naplňuje nejen stvořitelská vůle Boží, ale i vůle spásná a výkupná." [Vynechán odkaz.] Liší-li se tedy svátostné manželství od ostatních manželství, pak je to především tím, že křesťanští manželé mají prožívat svůj svazek vědomě a aktivně jako podíl na snubním vztahu Krista a církve, a tudíž jako svátost jejich vzájemné lásky. [...] Je proto velmi potřebné, ba naléhavé a nutné, aby se křesťanští manželé neustále vraceli k tajemství snubního vztahu Krista a církve, aby o něm rozjímali a aby si vyprošovali otevřenost všem těm darům, ke kterým jim otvírá bránu a které jim také skutečně udílí právě vědomá a aktivní účast na tomto tajemství.

Pavel Vojtěch Kohut, OCD ("Toto tajemství je veliké", Salve 3 [2004], str. 39.)

 

Proměňující svátost

Svátost manželství proměňuje základy jednoty mezi mužem a ženou. Není to pouze otázka lásky jednoho ke druhému, slibu, který si dali na celý život, ale povolání a potvrzení od Boha. Základy této jednoty jsou v touze Otce, aby muž a žena, navzdory svým zraněním, své psychologické a lidské chudobě, sdíleli jeho trojiční život a jeho milosrdnou lásku.

Jean Vanier, Jako muže a ženu je stvořil


Mystika rodinného života

Jestliže chceme přivést manžele k Bohu, nemůžeme, dokonce nesmíme, je vytrhnout z běžných starostí jejich rodinného života. Ukazovat lidem Boha neznamená vzít je za ruku a odvést je do "jiného světa", mimo to, co je jim nejvíce známé. Naopak – znamená to naučit je vidět v každodennosti Boží přítomnost. Bůh nepřebývá kdesi "daleko"; on sestoupil mezi obyčejné, prosté lidi. Provází nás na naší pouti životem, podobně jako učedníky jdoucí do Emauz. Často však kráčí nepoznán - něco brání našim očím vnímat jeho přítomnost. Je to víra, která nám "léčí zrak", otvírá oči, takže uprostřed denního shonu zůstáváme někdy stát s údivem, vděčností a radostí, když za obyčejným začneme vidět svaté, když začínáme v běhu událostí číst Boží rukopis.

Bůh má zvláštní zálibu setkávat se s námi v tom, co je nám nejbližší, nejdůvěrněji známé, co nám připadá až příliš "málo vznešené".

Karel D. Skočovský


K tématu:

Další články:

Vynikající kapitola z knihy pojednávající o Duchu svatém a církvi jako rodině Božích dětí.

Literatura:

  • Lemaitre, D., Lemaitre, E. (2015): Manželství a Eucharistie. Dolany u Olomouce: Komunita blahoslavenství.

Čtivě napsané životopisy více než 200 svatých a blahoslavených, kteří žili v manželství. Aktualizovaný překlad původně německé knihy: Heilige Eheleute: Verheiratete Selige und Heilige aus allen Jahrhurderten (20012).

Krásná knížka o spiritualitě manželství a sexualitě se spoustou svědectví a praktických rad.

Dnes už klasická kniha arcibiskupa Fultona Sheena o povolání k manželství. Dostupná on-line.

Zajímavé odkazy:

Prostá, ale zároveň mnohými plody obdařená spiritualita odevzdanosti do Boží prozřetelnosti.

  • E5 Men - Muži, kteří se modlí tělem i duší za ženy

Hnutí inspirované 5. kapitolou listu Efezanům (proto E5): "Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a sám se za ni obětoval." (Ef 5,25)

Muži se v něm každou první středu v měsíci celý den postí o chlebu a o vodě za své manželky, snoubenky, přítelkyně, za všechny ženy, které to potřebují.

 

Viz též: Manželství a katolická církev

 

© Design: Paulínky 2011 | Redakční systém: Webdesignum 2011