Hlavní menu:

Bookmark and Share
autor: Karel Skočovský, kategorie: Spiritualita manželství

Je možné žít v manželství a stát se svatým?

 

Je možné jako manžel či manželka dosáhnout svatosti? Proč taková "divná" otázka? Schválně: kolik znáte svatých manželů v dějinách církve...

Držím v ruce italsky psanou knížku "I santi sposati", "Svatí žijící v manželství" (Gribaudi, Milano, 2003), která ve mně vyvolává právě tuto provokativní otázku. Svatí? Jistě! Jaké zástupy vzorů dokonalé lásky k Bohu nám církev předkládá! Ale svatí JAKO manželé? Počkejte, nechte mě přemýšlet. :o))

Pro začátek pár čísel. Kolik procent všech dospělých věřících někdy vstoupí do manželství? To se v průběhu historie jistě trochu mění, ale bude to nepochybně drtivá většina. Řekněme něco kolem 95 procent. A teď si vezměme kalendář katolických světců a světic. O asi tisícovce z nich máme věrohodné historické údaje. A jak to bylo s jejich životním stavem? No, upřímně řečeno, je to samý papež, kněz, poustevník, panna a mučednice. Ti všichni tvoří dohromady asi 92 procent všech světců. Z tisícovky jen 75 někdy žilo v manželství (tj. těch zbývajících 8 procent). Z nich něco přes třicet byli králové, královny a jiní panovníci - a svatými jsou právě proto, že právě v této oblasti projevili velkou moudrost, víru a odvahu. To, že žili v manželství, jako by nebylo až tak důležité. Druhou skupinu, asi další třetinu, tvoří vdovy a vdovci, kteří se stali známými pro to, co vykonali až v tomto svém životním období. Zůstává nám kolem 15 manželů a manželek (1,5 % z 1000), kteří mohou sloužit jako vzor svatosti pro 95 % všech věřících, kteří zakládají rodiny. Nemáte pocit, že je něco špatně?

Zdá se mi, že církev má vůči všem těm bezejmenným svatým manželům minulosti i současnosti veliký dluh. Lze žít svatě bez vzorů hodných následování? Jen stěží.

Za povšimnutí stojí jedna skutečnost: i když Maria a Josef, tyto dvě veliké postavy úsvitu dějin spásy, žily v legitimním, i když celibátním manželství, téměř nikdy se o nich nehovoří jako o "manželce" a "manželovi". Oba se prezentují téměř výlučně ve svém vztahu k Ježíši. A jejich vzájemný lidský vztah jako by neexistoval. A přitom toho spolu tolik prožili! Nedokážu si představit, že by Josef, "muž spravedlivý", necítil vůči Marii ani stopu něhy a náklonnosti, úcty a lásky. Nedokážu si představit, že by Maria svému zákonnému manželovi nedůvěřovala, netoužila po jeho opoře a přátelství. Těmto věcem zahaleným tajemstvím nemůžeme nikdy porozumět. Ale: znamená to, že by normální život rodiny z Nazareta nemohl být zdrojem inspirace i pro nás?

V teologii platí jedno důležité pravidlo: existuje úzké sepětí mezi životem podle víry (morálkou a spiritualitou) a pochopením pravd naší víry (mystérii křesťanství). Jedno bez druhého nemůže v plnosti existovat. Z toho plyne, že pokud se chce církev nechat uvádět prostřednictvím Ducha svatého do "plnosti pravdy", musí začít častěji a intenzivněji čerpat ze zdrojů spirituality manželského a rodinného života. Jestli "učiteli a učitelkami církve" v prvních dvou tisíciletích křesťanství byli lidé v panenství a celibátu, nyní nastává doba učitelů, kteří naplno v Božím světle rozvíjejí "mystiku manželství".

Musíme se naučit chápat, co nám - můžeme-li to tak vyjádřit - o Bohu říká "obyčejné" přebalování a kojení dětí, práce na zahradě, příprava oběda, společná modlitba, oslava narozenin i manželská sexuální intimita. Jinak z nás budou špatní teologové. A být špatným teologem znamená mít chybnou představu o Bohu i o člověku. To by byla skutečná tragédie.


Další články k tématu:



© Design: Paulínky 2011 | Redakční systém: Webdesignum 2011