Hlavní menu:

Bookmark and Share
07.04.2011, autor: K. Skočovský, kategorie: Sexualita a plodnost

Nenáboženské důvody proti předmanželskému sexu

 

Dá se předmanželská zdrženlivost obhájit čistě nenáboženskými důvody? Určitě - ale s obtížemi. Obecným problémem argumentace v jakékoli oblasti je totiž otázka relevance (důležitosti). Argument sice může být logicky správný, ale pokud není pro vašeho partnera v diskusi podstatný, jako by nebyl...

 

Předkládám jenom určitý pokus, jak se o této oblasti dá uvažovat:

Když nemáme spolu sex před svatbou, nic neztrácíme – pokud se vezmeme, na sex máme možná celá desetiletí. Pokud se rozejdeme, ušetříme si spoustu starostí a bolestí. Předmanželským sexem nezískáváme žádnou podstatnou výhodu pro budoucí manželství. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří spolu před manželstvím žili, mají možná vyšší riziko rozvodu, zvlášť pokud spolu začali žít před jasně vyjádřeným závazkem vůči partnerovi a vztahu.

 

Existují další rozumné důvody, proč se sexem počkat až do manželství:

Dává to člověku větší svobodu. Sex vytváří velmi intenzivní pouto, které do jisté míry ztěžuje rozhodnutí vztah opustit, i když není dobrý. Nemít sex vyjadřuje úctu ke svobodě druhého: umožňuje mu snadněji ze vztahu odejít, pokud pozná, že se k sobě nehodíme.

Dávám tím najevo, že pro dobré manželství jsou nutné ještě jiné a důležitější věci než je sex. Sex je jenom završením toho, že jsme se důkladně poznali a chceme spolu strávit zbytek života. Vztah bez sexu umožňuje nám oběma hlouběji se poznat, klást při výběru partnera důraz na jiné skutečnosti, než je samotné sexuální uspokojení.

Nemít sex vyjadřuje to, že manželství chápeme opravdu jako závazné a ne za pouhou formalitu – že je rozdíl mezi životem "před" a "v" manželství. Sexem se manželství stává něčím výjimečným, co není k dispozici nikde jinde. Pak už není svatba jenom „něčím na papíře“. Takové chápání manželství je velmi dobrá investice do budoucnosti.

Vyjadřuje to úctu k budoucímu manželovi mého partnera: pokud bychom se rozešli, nemusíme se za nic stydět, nemusíme se cítit divně, když se znova uvidíme, moje „bývalá“ tak může pro svého manžela uchovat panenství jako svatební dar. Jinak řečeno: Nemít sex je projevem úcty k mému partnerovi, to, že chci pro druhého to nejlepší, co sám považuji za dobré a vzácné. Protože například chci, aby moje žena byla panna, chci její panenství před svatbou ctít, protože se můžeme někdy v budoucnu rozejít. Konám tak i z úcty k jejímu budoucímu manželovi – pokud jím budu já sám, tím líp.

Jedno svědectví: Moje kamarádka v době, kdy svoji víru ještě nebrala tak vážně jako dnes, chodila několik let s nevěřícím klukem. Ona na předmanželské zdrženlivosti trvala. On stále naléhal, ale respektoval to. Pro oba to byla fuška. Nakonec se rozešli (kvůli něčemu jinému). Její bývalý partner se asi do dvoulet oženil. A přišel mojí kamarádce poděkovat za to, že na svých zásadách trvala. On si totiž vzal ženu, se kterou si moc rozumějí. A jeho žena byla jeho "první".

Tolik reakce nevěřícího mladého muže.

Je to odpovědné vůči mé partnerce (i případnému dalšímu člověku): nevystavuji svoji partnerku naprosto žádnému riziku neplánovaného těhotenství. Ročně otěhotní tisíce dospívajících a nesezdaných žen, a to navzdory používání spolehlivé antikoncepce. Pravděpodobnost otěhotnění je v běžném užívání vyšší než uvádějí ideální čísla z antikoncepčních příruček. Polovina žen, které chodí na potrat, otěhotněla v cyklu, kdy používaly antikoncepci.

Analogie: Při manipulaci se střelnou zbraní platí jedno základní pravidlo: Nikdy nemiř na druhého člověka. A to ani když ses přesvědčil, že zbraň není nabitá. Je to výraz úcty k druhému člověku.

Nemít sex před svatbou velmi jasně vyjadřuje to, že sex chápeme jako výraz nesobecké lásky. Někdy se argumentuje tak, že před svatbou je třeba sex „vyzkoušet“, abychom si pak rozuměli i v manželství. Pokud je ale sex jakousi „zkouškou“, ve které ten druhý může „projít“ nebo „propadnout“, pak se jedná o jakýsi „výkon“, za který je člověk hodnocený, a ne už projev bezvýhradného přijetí a opravdové nesobecké lásky. Pak vlastně partnera hodnotíme podle toho, „jak je dobrý v posteli“, což může být ponižující. Člověka to degraduje na pouhý sexuální spotřebič, jehož kvalitu je třeba nejdříve „vyzkoušet“, jestli vyhovuje požadavkům „spotřebitele“. Tím se člověk stává nahraditelným: vždyť podobně dobrý, nebo i lepší sex můžu mít s mnoha dalšími partnery.

Je to dobrá investice do budoucnosti. Nemusím z paměti vyhánět vzpomínky na předešlé sexuální vztahy. Tyto vzpomínky se mi mohou vybavovat v ty nejnevhodnější okamžiky, například při milování s manželkou. Vyhnu se také různým rozporuplným pocitům při setkání s mojí „bývalou“, předejdu možnosti podezřívání ze strany manželky ohledně toho, co teď ke své „bývalé“ cítím, jestli je ten vztah ukončený a podobně.

Předmanželský sex snižuje ochotu partnerů (zvláště mužů) uzavřít manželství. Když už dostali „všechno“, proč se ještě víc vázat?

Předmanželská zdrženlivost je velmi vhodný způsob, jak poznat, jestli je můj partner schopen sexuálního sebeovládání a věrnosti. Období kratší či delší sexuální abstinence (například při rizikovém těhotenství, pracovních cestách, poševních zánětech atp.) jsou v manželství velmi častá. Pokud vím, že to můj partner bez projevů nervozity a hněvu zvládne, nemusím mít strach, že bude hledat uspokojení „jinde“.

Předmanželská zdrženlivost mi dává větší jistotu, že si mne partner váží pro mne samotného (samotnou), a ne pro to, „jak jsem dobrý v posteli“. Pokud je ochoten si mne vzít, aniž by se mnou měl předtím sex, pak je pravděpodobnější, že ho přitahují i jiné složky mé osobnosti.

Předmanželská zdrženlivost nás učí projevovat si lásku bohatším způsobem: rozšiřuje se tak naše „paleta lásky“. Učíme se spolu komunikovat, poznáme, co nás na druhém přitahuje. Předmanželský sex často rozvoj těchto projevů omezuje. Pro některé ženy je příjemným překvapením, že objetí nemusí nutně být sexuální výzvou.

Předmanželská zdrženlivost může být výrazem úcty k odlišným hodnotám druhého, pokud on je věřící.

Nechat si sex až na svatební noc může být romantické. Těžko něco překoná to, když nevěsta řekne svému ženichovi: „Celou tu dobu jsem čekala na tebe, na tuto chvíli, abych ti dala to, co jsem nedala nikomu jinému a už to nikomu jinému nikdy dát nemůžu: své panenství. Jsi pro mne natolik vzácný a výjimečný, že tě chci takto obdarovat. Dnes je moje „poprvé“.“ A když může manžel odpovědět něco podobného své manželce, je to veliká věc. Teprve až druhému dali závazně celý svůj život v manželském slibu přede všemi, jako vrchol a pečeť všeho si vzájemně dávají své tělo. Víc už si vzájemně dát nemohou. A pak je na co vzpomínat.

Každý z těchto argumentů má samozřejmě nějaké slabiny. Pokud pro vás například panenství nebo celoživotní manželství není žádná hodnota, výše uvedené argumenty pro vás nebudou mít příliš velkou váhu. Podle průzkumů určité části naší populace vyhovuje i náhodný sex nebo střídání více sexuálních partnerů za život.

 

Jen jsem chtěl ukázat, že předmanželská zdrženlivost není něco iracionálního, že existují určité více či méně přesvědčivé rozumové argumenty, které tento postoj podpírají.

Přesto mám tu zkušenost, že i nevěřící lidé někdy vnímají, že na předmanželské zdrženlivosti „něco je“. Někdy vyjadřují lítost nad tím, že oni nic takového nezažili. Už jsem se s tím setkal vícekrát. Více se to podle mých zkušeností týká žen.

 

Převzato z blogu: http://tob.signaly.cz


© Design: Paulínky 2011 | Redakční systém: Webdesignum 2011