Hlavní menu:

Bookmark and Share
25.05.2016, autor: Karel Skočovský, kategorie: Antikoncepce

Používání kondomu jako prevence přenosu HIV u manželů

 

Poslední revize: 10. června 2011

 

Je třeba odlišit dva případy:


A.
Oprávněná sebeobrana jednoho partnera v případě (násilím) vynuceného pohlavního styku v manželství.
B.
Svobodný a dohodnutý pohlavní styk manželů s použitím kondomu jako ochrany proti přenosu HIV.

Ad A.: Pokud HIV pozitivní partner násilím nutí ženu k pohlavní mu styku, může žena vyžadovat, aby použil kondom. Je to případ oprávněné sebeobrany. Ta žena se neproviňuje.

Podobně má žena právo použít neabortivní zábranu početí po znásilnění – nejedná se v jejím případě o morální skutek antikoncepce, ale sebeobrany. Proč se nejedná o skutek antikoncepce, se dá vysvětlit následovně: Má žena právo bránit se znásilnění? Má. Má právo se bránit před jakoukoli částí těla násilníka. Myslím jakoukoli. Násilník nemá právo na její tělo. Nejedná se o svobodný manželský akt. Ona se podáním antikoncepce pouze brání fyzickému napadení ze strany násilníka. Brání se jeho tělu (spermiím). Brání se důsledkům násilného činu. Nemá žádnou morální povinnost nechat jeho spermie proniknout ke svému vajíčku. Protože se nejedná o svobodný skutek manželského spojení. To přece není morální skutek antikoncepce...

Antikoncepce je totiž "úmyslné zneplodnění dobrovolného pohlavního styku".

Neabortivní antikoncepce v případě znásilnění jsou například spermicidy (látky znehybňující a ničící spermie). Lze také použít hormony, které blokují ovulaci (tj. zabrání početí). Abortivnímu účinku lze zabránit tím, že se zjistí, v jaké fázi cyklu se žena nachází. Pokud se hormony podají před ovulací, pak jí zabrání a k početí nedojde. Pokud by se podaly při ovulaci nebo těsně po ní, pak už nedokáží zabránit početí, ale jen zahnízdění embrya... Takže podání hormonální antikoncepce je tu oprávněné za těchto podmínek.

Zpátky k tématu: Už v encyklice Casti connubii (1930) - a také v novějším dokumentu Vademekum pro zpovědníky - se píše, žena může dát manželovi k dispozici své tělo, pokud on od ní sex vyžaduje  a pokud ona s použitím antikoncepce (přerušované soulože, kondomu) nesouhlasí. Je to například případ muže, který neakceptuje učení katolické církve (a třeba jí vyhrožuje i násilím nebo rozvodem, pokud mu nebude "po vůli" atp). Důležité je, aby mu to řekla. Manžel pak po ženě žádá materiální spolupráci na objektivně hříšném skutku antikoncepce, což by milující manžel nejspíš neudělal... Milující manžel by také nežádal po ženě styk násilím nebo proti jejímu náboženskému přesvědčení a nevyhrožoval jí, že si najde někoho jiného. Tím jen dává najevo, že nechce tuto konkrétní ženu, ale jakékoli "ženské tělo" na uspokojení jeho "potřeby", kterou nedokáže ovládat.


Ad B.:
Dohodnutý a dobrovolný pohlavní styk s kondomem, s jehož použitím oba manželé souhlasí, je ale jiná věc. I tady je třeba rozlišit dva případy:

I. Kondom je používán současně jako antikoncepce (s úmyslem zabránit početí při styku, který by jinak mohl být plodný) i jako "ochrana" před infekcí.

Tady platí stejné hodnocení jako u jiných forem antikoncepce. Je třeba říct, že církev (i Písmo) určité skutky považuje za vždy a za všech okolností špatné („vnitřně špatné“), a proto je člověk nesmí nikdy svobodně zvolit. Mezi takové skutky patří předmanželský sex (smilstvo), homosexuální akt, masturbace, antikoncepce, potrat, eutanazie a některé další. Existenci takových skutků, které nepřipouštějí výjimky, znova potvrzuje encyklika Veritatis splendor, kde se o antikoncepci výslovně píše.

Pohlavně přenosné choroby, některé obtížně léčitelné po většinu lidské historie, samozřejmě existovaly vždy. Papež nepotřeboval vědět nic o HIV/AIDS. V encyklice Humanae vitae znova zopakoval, co napsali a řekli jeho předchůdci už mnohokrát: antikoncepce je vnitřně špatná a její používání nelze obhájit ani principem volby "menšího zla".

„Na ospravedlnění manželských styků úmyslně zneplodněných se nikdo nemůže odvolávat jako na platný důvod, že volí menší zlo.“ (HV 14)

K pochopení, proč to papež tvrdí, je třeba znát podmínky, za kterých je možno použít princip menšího zla. (Ty v případě kondomu u HIV nejsou splněny.) Podrobněji se o tom píše např.
zde.

II. Kondom je používán výlučně jako "ochrana" před infekcí, tedy bez antikoncepčního úmyslu. Mít antikoncepční úmysl (který je morálně špatný, jak je zmíněno výše) znamená předpokládat, že sexuální aktivita může vést k početí, a proto je třeba použít prostředek, který by tomuto důsledku sexuální aktivity zabránil. V případě, že je alespoň jeden z manželů z nějakého důvodu neplodný (buď je žena po menopauze nebo je těhotná nebo se jedná o důsledek onemocnění) nebo se žena nachází ve spolehlivě neplodné fázi cyklu, použití kondomu jako "antikoncepce" nedává smysl. Nemůže se z morálního hlediska jednat o antikoncepční akt.

Lze v takovém případě použít kondom jako "ochranu" před nákazou?

Naprostá většina magisteriu věrných katolických teologů se domnívá, že nikoli. Církev tu neodmítá kondom kvůli tomu, že je to "antikoncepce", ale kvůli tomu, že se při "kondomovém" styku manželé nestávají "jedno tělo".

Pohlavní styk s kondomem nevyjadřuje a neuskutečňuje jednotu manželů, nejedná se o pravý „manželský akt“. Nejedná se v pravém smyslu ani o manželský "pohlavní styk", protože pohlaví se tu přímo nedotýkají a muž ejakuluje mimo tělo ženy (do kondomu), podobně jako u přerušované soulože nebo nekoitálních sexuálních praktikách (které také, podobně jako antikoncepce, odporují manželské čistotě). Podle Kodexu kanonického práva sex s kondomem mezi manžely nedokonává svátostné manželství.

Sex s kondomem v manželství i bez antikoncepčního úmyslu je proto morálně nepřijatelný.

Závěr

V případě, kdy je jeden z manželů HIV pozitivní, je morálně přípustným řešením většinou pouze dlouhodobá sexuální zdrženlivost.

Abstinence od pohlavního styku sama o sobě nutně není zlo. Snad v každém manželství nastane situace, kdy jsou vážné a spravedlivé důvody zdržet se pohlavního styku (při rizikovém těhotenství, chronických zánětech, některých jiných onemocněních, pracovních cestách aj.), a to po dobu několika týdnů nebo měsíců (výjimečně déle). Takové období je bezesporu náročné. Ale může manželství paradoxně posílit, pokud ho oba partneři dobrovolně přijmou a rozvíjejí vztah jinými způsoby.

Abstinence může být také projevem zralé lásky a úcty k partnerovi – i k Bohu (jsem ochoten nést „svůj kříž“ a neuchylovat se ke zlu). Ukazuje na schopnost sebeovládání a také to, že naše manželství na sexu nestojí. Mnoho starších manželů se sexu dobrovolně vzdává. A jejich manželství je naprosto plnohodnotné. Po celá staletí neexistoval jiný způsob, jak odpovědně plánovat rodinu než se zříci pohlavního styku (když byla žena vyčerpaná mnoha porody). Takový skutek byl ze strany manžela aktem lásky.

Otec Michael Czerny, jezuita s rozsáhlou zkušeností s pomocí lidem s HIV/AIDS, uvádí, že se mu již několik Afričanů svěřilo, že když zjistili, že jsou HIV pozitivní, rozhodli se zachovávat zdrženlivost, aby svého partnera nenakazili [1]. Pro nás je to těžko představitelná oběť. Ale pravá láska je ochotna ji podstoupit.

Někteří morální teologové (např. G. Grisez [2] se domnívají, že za určitých zvláštních okolností mohou manželé svolit k "nechráněnéhu" pohlavnímu styku a akceptovat riziko nákazy HIV. To zní cynicky, ale v kontextu dostupných vědeckých údajů to dává určitý smysl:

"Když mají "diskordantní" páry (jedna osoba je infikovaná a druhá nikoli) sexuální styky bez použití kondomu, během jednoho roku se nakazí asi 5,8 procent."[3]

Riziko se dále snižuje v případě, kdy nakažená osoba bere příslušnou antiretrovirální léčbu (léky potlačující aktivitu viru HIV) a když muž podstoupil obřízku. Ve výjimečných případech může být (snad) přijetí takového rizika morálně přijatelné.

Pro srovnání uvádím riziko nákazy při používání kondomu. Právě citovaný zdroj pokračuje:

Když [diskordantní páry] vždy používají kondom, a používají ho správně, riziko [nákazy během jednoho roku používání] se sníží o 80 procent, na 1,14 procent.[4]

A riziko se sčítá v čase. Určitá část sexuálně aktivních párů se nepochybně časem nakazí i přesto, že vždy  a správně používají kondom. Taková situace je ale v Africe spíše výjimkou [5].

Odkazy:

[1] Hanley, M, de Irala, J. (2010). Affirming love, avoiding AIDS. Philadelphia: The National Catholic Bioethics Center, str. 141.

[2] Grisez, G. (2008). Moral questions on condoms and disease prevention. The National Catholic Bioethics Quarterly, 8, 471-476.

[3] Hanley, M, de Irala, J. (2010). Affirming love, avoiding AIDS. Philadelphia: The National Catholic Bioethics Center, str. 63.

[4] Tamtéž. Autor se v obou případech odvolává na přehledovou studii: Weller, S. C., Davis-Beaty, K.  (2007). Condom effectiveness in reducing heterosexual HIV transmission. Cochrane Database of Systematic Reviews.

[5] Tamtéž.

Další odborná literatura:

Aktuální stav debaty, která proběhla v posledních letech v katolických kruzích, dobře shrnuje následující příspěvek:

Condoms and HIV: state of the debate (Newton, 2011). Volně dostupný je pouze abstrakt, ale zájemcům mohu poslat článek e-mailem.

Benedict XVI and the Structure of the Moral Act: On the Condoms Controversy (David S. Crawford, 2011). Výborný článek, který zúročuje plody předchozích debat na toto téma.

One physician`s perspective on HIV transmission and condoms (Stručný přehled problému z pera katolického lékaře.)

The significance of consummation of marriage, contraception, and condoms to prevent HIV (Velmi fundovaný příspěvek, který napsal William E. May, špičkový morální teolog věrný magisteriu.)

Conjugal love, condoms and HIV/AIDS (Další dobrý příspěvek v časopise Communio.)

Vynikající přehledový článek pochází z pera Janet Smith:

The Morality of Condom Use by HIV-Infected Spouses,” Thomist 70 (2006): 27–69.

Novější pohled přináší biskup Anthony Fisher:

"HIV and condoms within marriage," Communio 36 (2009): 329-359. 

Skvělý kritický pohled na (ne)úspěch "kondomové politiky" v Africe obsahuje kniha:

Hanley, M, de Irala, J. (2010). Affirming love, avoiding AIDS. Philadelphia: The National Catholic Bioethics Center.

Oster, E. (2009). HIV and Sexual Behavior Change: Why not Africa? Téhle mladé dámě bychom měli víc naslouchat - vnáší do věci pohled ekonomky. Je to sice z jiného soudku, ale její analýzy jsou moc chytré.

Emily Oster flips our thinking on AIDS in Africa (video - en) Stručný souhrn jejích výzkumů.

 

Uvádím též další zajímavé články k tématu:

Slova Benedikta XVI. o preservativech jsou realistická (Radio Vaticana)

A něco anglicky:

Epidemiologist: Pope is right about condoms

Condoms and the Pope

 

Související články:

Co řekl papež o kondomech nového v knize rozhovorů Světlo světa

 

 


© Design: Paulínky 2011 | Redakční systém: Webdesignum 2011