Hlavní menu:

Bookmark and Share
07.04.2011, autor: K. Skočovský, kategorie: Sexualita a plodnost

Proč Bůh "zakazuje" sex před svatbou?

 

Proč Bůh zakazuje sex před svatbou? To bývá otázka často kladená zvláště mladými lidmi. První odpověď jde přímo k jádru věci: Protože nás miluje. Bůh stvořil nás, naše tělo, naši sexualitu i manželství. Sexualita a manželství jsou tedy skvělé Boží dary, se kterými má Bůh svůj plán. Pokud Bůh něco označuje za zlo a hřích (jako například předmanželský sex, pornografii a podobně), nedělá to proto, že by nám chtěl odpírat něco, na co máme nárok, ale proto, aby nás chránil před zlem a přivedl nás k sobě.

Přijetí Boží vůle v oblasti sexuality je pak projevem naší důvěry k němu. Skutečně věříme, že je Bůh nekonečně dobrý, milující Otec? Byl ochoten bez nejmenšího zaváhání za nás obětovat vlastního Syna. Potřebujeme ještě nějaké další důkazy?

Jak ale můžeme s jistotou vědět, že Bůh skutečně považuje předmanželský sex za zlo? Jak Bůh nám lidem sděluje svůj plán se sexualitou?

Známe 3 hlavní způsoby: skrze Písmo svaté, skrze posvátnou tradici církve a skrze učitelský úřad církve (tj. skrze shromáždění biskupů v čele s papežem).

 

I. Předmanželský sex v Bibli

Písmo na více místech používá pro sexuální nečistotu (prostituci, incest a jiné podoby sexu mimo manželství) pojem smilstvo (řecky porneia). A dává jednoznačně, často pro naše uši tvrdými slovy, najevo, že smilstvo narušuje vztah mezi člověkem a Bohem. Píše o tom například sv. Pavel v prvním listě Korinťanům:

Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!“ (6,18-19)

Všimněte si závěrečné věty: „Nepatříte sami sobě!“ Se svým tělem si nemůžu dělat, co chci, protože moje tělo patří tomu, kdo ho stvořil a který s ním má svůj plán: „Tělo (…) není pro smilstvo, nýbrž pro Pána“ (6,13). A svatý Pavel pokračuje: „Proto svým tělem oslavujte Boha“ (6,20). Z toho plyne, že to, co se svým tělem dělám, má být oslava Boha Stvořitele, bohoslužba. Sexualita může Boha oslavovat pouze a jenom v manželství:

„Je pro muže lépe, když žije bez ženy. Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže“ (7,2).

Svatý Pavel tu jasně říká, že jsou dva způsoby, jak žít svou sexualitu: buď v celibátu, nebo v manželství. Sex mimo manželství je "smilstvo". Podobnou myšlenku rozvíjí ve stejném listu i dále:

"Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já. Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit" (7,8-9).

Tady opět vidíme: jediné pravé místo pro intimní soužití je v manželství.

"Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné [= smilníky] a nevěrné bude soudit Bůh" (Žid 13,4).

Mít sex mimo manželství znamená vzít si něco, co je vyhrazené pro manželství. A to je projev neúcty k jedinečnosti tohoto svazku.

 

II. Církevní tradice

Tradice církve jednohlasně smilstvo odsuzuje. Nenajdeme jediného církevního otce či učitele církve, který by tvrdil, že předmanželský sex je „v pohodě“.

 

III. Učitelský úřad církve

Naprosto stejně pak hovoří i papežové a koncily. Například tridentský koncil v jednom dekretu uvádí:

"Je těžkým hříchem, mají-li svobodní lidé souložnice [konkubíny]." (Dekret Tametsi, hlava 8)

Konkubína neboli souložnice je žena, která žije s mužem bez řádného manželského svazku. Za takové soužití ukládal koncil v některých případech i trest vyloučení z církve.

Smilstvo odsuzuje i nový Katechismus. Stačí si přečíst články č. 2353 a 2390:

Smilstvo je tělesné spojení svobodného muže se svobodnou ženou, kteří neuzavřeli manželství. Závažně odporuje důstojnosti osob a lidské pohlavnosti, přirozeně zaměřené jak na dobro manželů, tak na plození a výchovu dětí. Kromě toho je to těžké pohoršení, jestli se tím mravně kazí mládež.

Pohlavní styk má své výlučné místo v manželství; mimo ně je to vždy těžký hřích a připravuje člověka o možnost přijímat svátosti.

Z výše uvedeného plyne, že máme naprostou jistotu, že odmítnutí předmanželského sexu je výrazem Boží vůle. Pokud věříme, že Bůh je dobrý, mělo by nám to k vysvětlení stačit.

 

Logika věci - další vysvětlení

Jaké jsou ale důvody, PROČ je předmanželský sex špatný? Znát logiku tohoto učení je důležité: pomáhá nám to v dobách zkoušek a můžeme také učení církve učit druhé a obhájit ho před jinými. Tyto důvody jsou závažné.

Naše víra má tu vlastnost, že v ní „všechno souvisí se vším“. Bylo by tedy třeba vysvětlit řadu předpokladů, na nichž učení církve o sexualitě a manželství stojí. Teď na to není místo. Lze doporučil pár knížek, které by mohly pomoci všechno hlouběji pochopit:

  • Christopher West: Teologie těla pro začátečníky (stojí opravdu za přečtení)
  • Jan Balík: Máš na víc
  • Joshua Harris: Ani ň

A to by pro začátek stačilo :o)

Teď se pokusím ve stručnosti shrnout důvody, proč je předmanželský sex špatný.

Nejdřív musíme zjistit, proč vlastně existuje sexualita a manželství. Manželství Bůh stvořil proto, aby s ním mohli lidé spolupracovat na předávání lidského života, aby jeden druhého obdarovávali a přiváděli k Bohu a aby tomuto světu ukazovali, že Bůh (protože je to Trojice) je stejně jako pozemská rodina společenstvím lásky a života. Manželství je proto svátost (tj. viditelné znamení neviditelných Božích věcí): to, jaké je manželství (tj. výlučné: jeden muž a jedna žena, nerozlučitelné a věrné: na celý život, a otevřené životu: tj. nevylučující děti), je viditelným znamením (symbolem) toho, jaký je Bůh (viz výše). Manželé k tomu dostávají od Boha milost, tj. posilu, aby v manželství (i skrze sexualitu) mohli oslavovat Boha a dosáhnout tak svatosti a věčného života.

Sexualita pak existuje proto, aby vyjádřila symbolickým způsobem („řečí těla“) skutečnost, že ti dva jsou manželé. Pohlavní styk je vzácný a důležitý symbol s duchovním významem. Má sloužit k završení, vyjádření a obnově manželské přísahy: odevzdávám se ti a přijímám tě jako manžela/manželku. Co to znamená? Odevzdávám se ti jako muž/žena, na celý život, se vším co jsem a co mám, tedy i se svou plodností – odevzdávám se ti jako ten, skrze kterého se můžeš stát matkou/otcem. A stejně tak tě přijímám. Tohle vyjadřují snoubenci při svatebním slibu. A totéž pak o svatební noci a kdykoli potom mají říkat svými těly. Pokud jejich pohlavní styk vyjadřuje symbolicky, že jsou na duchovní úrovni jedním tělem a že se jeden druhému dávají jako ten, skrze kterého se ten druhý může stát rodičem, pak se jedná o pravý manželský akt. A protože tak vlastně jednají jako manželé („vysluhují“ svátost manželství), je pro ně takový pohlavní styk zdrojem milosti a posvěcení. Pokud však mají pohlavní styk lidé, kteří nejsou manželé (kteří se nedali jeden druhému výlučně a na celý život), jejich řeč těla je jenom lež, smilstvo, znesvěcení. Jejich tělo říká něco jiného, než si ti dva slíbili, než ti dva představují.

Podobně však svým tělem lžou i manželé, kteří třeba používají antikoncepci nebo konají sexuální praktiky, kdy se nestávají jedním tělem (tedy způsobem, jakým se nepředává život). Chci jen říci, že s předmanželským sexem se ještě často pojí další hřích: používání antikoncepce.

 

Je tu řada dalších důvodů:

1. Lidé, kteří nejsou manželé, nejsou připraveni přijmout dítě (žádná kontrola početí není stoprocentní). Početí v takovém případě pak může škodit všem zúčastněným, jak se o tom přesvědčujeme snad každý den. Kolik zničených životů (doslova i přeneseně) má předmanželský sex za následek, se ani nedá spočítat.

2. Partneři mimo manželství jsou také vzájemně nahraditelní (jejich vztah není výlučný a celoživotní). Sex pro ně nemá a ani nemůže mít význam definitivního závazku. Svým životem se znova a znova utvrzují, že na sexu mimo manželství není nic špatného. A právě tento postoj může některé vést k uvolněnějšímu postoji k manželské věrnosti.

3. Navíc lidé, kteří spolu před manželstvím žijí „jako manželé“, dávají najevo, že vlastně Boží milost, kterou dostávají jako posilu ve svátosti manželství, k životu nepotřebují. Bůh ustanovil svátost manželství právě proto, že bez Jeho milosti nelze svatě v manželství žít. Je to nemožné kvůli dědičnému hříchu a sobectví, které kvůli němu do našeho srdce vstoupilo.

4. Manželství jako svátost má také být veřejným znamením vztahu Krista a církve, jeho věrné, bezvýhradné, nerozlučné a plodné lásky. Co ale symbolizuje sexuální vztah dvou nesezdaných? Není obrazem vztahu Krista a církve, úplně se z něho vytratil duchovní rozměr.

5. Ještě jeden důvod: pokud muž počká až do svatby, nemusí pak ze své mysli po celou dobu manželství vyhánět vzpomínky na všechny dívky, se kterými spal před tím. Bude jen ta jediná - jeho žena. Nevyplatí se opravdu počkat?

6. A na závěr: zkuste se vcítit do pozice dívky, která chce žít svou sexualitu podle Boží vůle. Když ztratí panenství před svatbou, nebude ji to pak mrzet, až přijde svatební noc? Jen si představte, jaká to musí být věc, když její panenství o svatební noci vyjadřuje přesně to, co říká její srdce: „Čekala jsem ty dlouhé roky na tebe. A to nejdražší, co mám, jsem si nechala pro tuto chvíli a přináším to jako svůj svatební dar.“ A její novomanžel jí může odpovědět podobně. A to je veliká věc.

 


© Design: Paulínky 2011 | Redakční systém: Webdesignum 2011